Inook e-move, test druhý

Druhý test sněžnic proběhl hned o den později v okolí Špindlerova mlýna. Původní plán jednodenního testu vzal za své ihned po příjezdu do Špindlu, když jsem jen tak, neznaje možných důsledků prohlásil, že místo debil výletu, bychom přeci jen mohli vyjet na Špindlerovku, z tama na Luční a druhý den se vrátit druhou stranou do Špindlu.
Návrh se okamžitě ujal i přesto, že jsme s sebou měli jen termosku s čajem, nějakou sušenku a tričko na převlečení. Vyrazili jsme tedy na zastávku, zavolali na Luční, objednali nocleh a vyjeli za 40 Kč busem na Špindlerovku.
Bylo před námi cca 8km výletu na sněžnicích, do setmění zbývaly cca 3 hodiny. Cesta stoupá kolem Malého Šišáku na Čertovo návrší (asi v půli cesty), kde se konečně otevře výhled na nejvyšší českou horu - Sněžku. Při dalším postupu na Stříbrné návrší jsme chvílemi litovali, že nemáme místo sněžnic lyže a musíme sestupovat z návrší pěšky. Celou cestu je vidět také obrovská Luční bouda, je však stále dost daleko, cesta se tak zdá téměř nekonečná. Se západem slunce začal zesilovat vítr a přidal se tak k už nízké teplotě -15°C.

Inook e-move

Již v dolomitech nám začalo vadit neustálé boření do hlubokého sněhu kdykoliv jsme se vydali mimo prošlapané cesty. Už v Itálii se nám zalíbily snežnice Salewa 999, nelíbila se nám však jejich cena (cca 200€), nehledě na skutečnost že sněznice Salewa se v čechách téměř neprodávají a v Itálii jsme to nestihli. Proto jsme začali od kamarádů a na internetu sbírat informace a zkušenosti s používáním snežnic dalších výrobců. Jednou z doporučovaných byl Inook OX, nakonec však rozhodl výprodej sněžnic - koupil jsem si nejvyšší model sněžnic Inook, za přibližně stejné peníze, jaké jsem byl ochoten původně investovat do modelu Inook OX (Salewa 999 je cca 2x dražší)

První test proběhl na osadě Jizerka, výstupem na Bukovec a následnou procházkou hlubokým prašanem okolo stavení na Jizerce. Už jen příjezd na Jizerku byl více než dobrodružný, cestu lemovaly sněhové bariéry, místy vysoké i několik metrů. Na parkovišti jsme nasadili naši novou výbavu a s nemalou pozorností okolních bežkařů jsme vyrazili. Největší problém nás překvapivě čekal hned na začátku našeho prvního testu - bylo potřeba se z vyfrézované silnice dostat, přes sněhový mantinel, na cca 1,5 metru vysokou sněhovou pláň. Vylézt sněhový mantinel byl spíše úkol pro mačky, než pro sněžnice, ale nahoře v hlubokém prašanu bychom se už do sněžnic nemuseli obout. Nezbylo než si vydupat schody nahoru ve sněžnicích. Konečně nahoře, ani s batohem se však neboříme více než pár centimetrů (do 15 cm) a nastává nálada na žertíky - schválně, kdo si dobrovolně sundá sněžnice a vyzkouší kam až se bez nich propadne? bohužel, nenašel se žádný dobrovolník :-)
Přechod sněhové pláně je velmi příjemnou záležitostí. Výstup na Bukovec byl poněkud zajímavější a při průchodu neprošlapaným terénem místy i trochu náročný. Kopec však není příliš vysoký, ale to tentokráte vůbec nevadilo, protože nešlo o nějaké trhání výškových metrů - hlavním cílem bylo pořádně otestovat chování sněžnic v náročnějším terénu.