Moje první skialpová zkušenost se rozhodně nedá nazvat jinak, než kobercové dobrodružství. Naše skupinka nadšených skialpinistů, vyrazila před několika týdny dobývat krásy hor na novém dopravním prostředku - na skialpech.
Jak napovídá už sám název, o legraci nebyla celý víkend nouze. Startovali jsme v Harrachově už na autobusovém nádraží, kde se celá naše skupinka přezula do "pohodlných" přeskáčů a kolébavým krokem dospělých kachen vyrazila po nejbližší stezce za město do hor.
Nejprve to vypadalo na pěší tůru se zátěží, ale jen co skončili domečky, chaty a chalupy místních zbohatlíků, nastal čas poprvé obout lyže. Prvních několik kroků z mírného kopečka nás naplnilo optimismem, vydržel nám však pouze dalších 10 metrů, než jsme měli začít stoupat do mírného svahu. Po několika pokusech stoupat, jsem se jako první rozhodl vyzkoušet "koberec" - čti stoupací pásy. Nasadil jsem je na obě lyže a neohroženě vyrazil. Z počátku jsem co chvíli čekal, kde si nabiju držku, pásy totiž sice výborně stoupaly na jakémkoliv sněhu, skluz - na který jste zvyklí třeba z bežek - jim však chyběl. Po mém úspěšném testu pásového obutí, nasadily pásy také ostatní členové naší výpravy a vyrazili jsme. S přibývajícím časem jsem pochopil, že jsem dostal asi nejlepší pásy z celé výpravy, jelikož jako jediný jsem se byl schopen alespoň trochu sklouznout vpřed. Poté, co jsme první 2km šli asi hodinu a půl, bylo na čase zapracovat na tempu, abychom nemyseli spát někde venku, nebo o půlnoci bouchat na správce chaty. Změna tempa se nasledně nejvíce podepsala na Zdeně, kterou téměř odepsala :-)
Nakonec jsme tempo dostali na nějaké 3-4km/h a mohli si na Vosecké boudě dovolit i jedno pivo. Proběhl západ slunce a příjezd na Labskou byl už s čelovkama. Za odměnu jsme si dali pravou "alpskou kombinaci" - borůvkové knedlíky a pivo.
Žádné komentáře:
Okomentovat